Jak začít? Ehm… zvládli jsme to. A zvládli jsme to parádně, krásně a neopakovatelně. A já zkusím použít slova Jaromíra Jágra: „Zase jsme si dokázali, že všechno na světě je možný.“
Cesty občas mohou přinést útrapy. Ale my jsme prostě lidé, kteří je dokáží překonat. Nemoc na začátku zájezdu? Nevadí! Přebookování letu delegáta? Nevadí! Trable v autopůjčovně nebo na letišti s imigračním úředníkem? Nevadí! Stávka letecké společnosti? Nevadí! Nechci se chvástat… ale my všechno nakonec nějak vyřešíme. Protože s optimismem nejdál dojdeš.
A tak nakonec všechno klaplo
A my splnili sny. Sny normálním borcům vidět něco nenormálního. I když… normálním borcům. Všichni účastníci našeho tripu byli jedineční. Každý jiný. I se třeba neznali. Přesto nakonec utvořili jednu vesmírnou partu, která se non stop smála. A my jsme vděční, že jsme zase mohli poznat nové lidi. Lidi, kteří mají rádi sport. A o tom to celé je. O těch zážitcích. A že jich bylo.
- Viděli jsme čtyřlístkovou demolici Brooklynu. A jak se fandí na basketu v Bostonu.
- Viděli jsme Davida Pastrňáka. Zblízka. Hned od ledu. Jak prostě převyšuje skoro celou ligu vlastně na jedné noze.
- Dostali jsme se na kostku. Několikrát. Jak členové naší výpravy, tak náš brand jako přivítání od klubu. A to je prostě pecka.
- Vyzkoušeli jsme si hokej v halách ze všech možných sektorů. Z hora, kde je velký přehled, i přímo od ledu.
- Hráli jsme karty. Pořád a všude. Všude kde se dalo rozdat. A hecovali jsme se. Sázeli se. Na každý zápas. Na každý výsledek. V každé situaci.
- Ukázali jsme klukům naše oblíbené hospody. Na burgery, na pivo, na steaky. Ve všech městech. Okusili jsme všechny druhy amerického gastra. A i ty klubíky byly, ne že ne
- Mohli jsme porovnat různá americká města. Studentský Boston, bláznivý New York i klidný Pittsburgh. Každé jiné, každé krásné.
- Zažili jsme sníh v New Yorku. Zasněžený Central Park. A trip po slavných filmových místech. Hlavně Kevinovi se musí škytat.
- Dostali jsme se se největší hokejový zápas našich životů. 70 tis diváků na MetlLife Stadium, to byla teda show. Navíc bylo překvapivě dobře vidět i na led. A neumrzli jsme!
- Do toho ty parádní road tripy. Za ty stovky mil našich dvou kosmických lodí nevznikl jediný dopravní problém. Všechno na pohodu. Typická americká cesta plná srandy, zpěvu, snídaní v bistru a pokynu navigace „za 173 mil odbočte doprava“.
- Zabruslili jsme si jako typičtí domorodci na kluzišti přímo v centru Pittsburghu a ukázali, že Češi jsou na ledě jako doma!
- Viděli jsme trénink Penguins přímo v jejich záložní hale. Řeknu vám, to je rychlost. Prostě nejlepší liga světa.
- Fotka s Traveling Jagrs. My máme fakt fotku s Traveling Jagrs!
No… a pak tu bylo to číslo 68
Já opravdu asi nikdy nic takového nezažil. A možná už ani nezažiju. A kluci to myslím vnímají podobně. Přijde e-mail, ať jsou všichni fanoušci 16:15 na svých sedadlech. Tři hodiny před zápasem. A světe div se. 16:15 je 20 tisíc diváků v hale na značkách. Jako přikovaní. Už ve 3 odpoledne fronty na vstup skoro přes půl města. A na každém rohu je vidět úcta. Neuvěřitelná úcta, kterou ve městě k Jardovi mají. Až taková nadpřirozená. Úcta a láska k člověku, který rozdával roky radost a pomohl zachovat ve městě to, co milují. Hokej.
Celý ceremoniál byl elektrizující. Ale ten konec, kdy děkoval do nebe tatínkovi, pak objal brečící maminku… hala vstala a komplet celá aplaudovala a brečela za neutuchajícího potlesku včetně nás. To byl moment, na který do smrti nezapomenu. Stejně, jako nezapomenu na tenhle trip. Na mix nových lidí a příběhů. Na všechny ty zážitky. A hlavně na ten překrásný opojný pocit, že to celé dává smysl. A že se děje přesně to, co jsme od tohoto projektu očekávali. Takže všem moc a moc děkujeme za všechno. A budeme se těšit u dalších cest. Bude jich opravdu moře.
Tak si nic nenechte ujít. Protože tohle je pouze začátek. JEDEME FANDIT!